Sport je rozhodně pro mnoho lidí velkou vášní, ať už jej sami provozují nebo jsou jen diváci. Mnohdy často fandí svému týmu a nadšeně sledují každý zápas. Zdaleka nejčastěji jde samozřejmě o hokej či fotbal, avšak najdou se i jiné sporty, které jsou alespoň částečně populární. Většinou to samozřejmě záleží na tom, jak úspěšný je český hráč či tým na světové úrovni.
Jednou z výhod, které se zde prezentují, je ta, že nás jako národ spojují. Koneckonců, kdo by si nepamatoval, když v době mistrovství světa potkáváme spoustu aut s českými vlaječkami na kapotě, či přímé přenosy zápasů na Staroměstském náměstí. V tu chvíli chceme uspět a fanděním se stát součástí tohoto historického okamžiku.
Zde je však otázkou, zda je něco takového skutečně dobře. Jistě, rozhodně není nic špatného na tom, že se jako národ sjednotíme. Přeci jen to bylo něčím, co stálo za mnoha významnými historickými událostmi. Je však otázkou, zda právě sport je ten správný důvod, proč bychom se měli takto spojovat. Navíc je zde fakt, že to je jen dočasné. Jakmile mistrovství či olympiáda skončí, věci se vrátí zpět do normálu.
Dále je zde také důvod, proč se takto spojujeme a v tu danou chvíli jsme rádi, že jsme Češi. Je to proto, že se chceme stát součástí daného úspěchu. A na tom není nic špatného, avšak častokrát si podvědomě neuvědomujeme, že to není náš konkrétní úspěch, nýbrž úspěch oněch hráčů. Ti by hráli stejně, ať už bychom fandili či nikoliv. Když však vyhrají, cítíme se i my, jako bychom vyhráli také mistrovství světa, byť jsme pro to neudělali vůbec nic, jen seděli u televize. A právě tato rychlá a především jednoduchá gratifikace je něčím, co nás na fandění ve sportu na jakékoliv úrovni láká.
Samozřejmě, na fandění není nic špatného. Jen bychom si měli uvědomit, že se vždy jedná jen o hru, která nebude mít na náš další život nějaký významný vliv. A jako takové bychom to měli brát.