O tom, že zdaleka nejčastějším dopravím prostředkem nejen u nás, nýbrž i celosvětově, je osobní automobil, není nejmenších pochyb. Je tedy jasné, že jakékoliv omezení, které se jí týká, se dotkne celé řady lidí a vyvolá tak velké diskuse. Mezi ně patří i zpřísňování emisních limitů či podpora elektrických automobilů. Tato opatření se dělají kvůli zmírnění dopadů globálních změn klimatu. Mnozí však pochybují, zda jsou vůbec nutná.
Jejich častým argumentem je, že jedno auto toho tolik nevyprodukuje, zvláště ve srovnání například s elektrárnami či nejrůznějšími velkými výrobnami. Zde si však neuvědomují, že i tito znečišťovatelé mají omezené vypouštění emisí, ať už v podobě emisních povolenek či povinnosti instalace odsiřovačů a nejrůznějších filtrů. Jsou ale automobily skutečně zodpovědné za tolik emisí?
Zde si musíme uvědomit, že ačkoliv je pravdou, že jeden automobil toho tolik nevyprodukuje, po světě nejezdí jen jeden. A jejich množství se neustále zvyšuje. Pokud spočítáme celkově jejich vyprodukované emise, pak vidíme, že to opravdu není malé množství, a je nutné s tím něco dělat.
Dobrá, ale mnohé země si s tím hlavu nelámou. Proč bychom se měli omezovat my, když oni nebudou? Jednoduše proto, že každá trocha pomůže. Navíc je tím ovlivňováno nejen světové klima, nýbrž i to lokální. Stačí se jen podívat, jak se změnilo počasí v době největšího rozmachu covidu, kdy nikdo nikam nejezdil. Zde jsme mohli na vlastní oči vidět, jaký vliv doprava ve skutečnosti má.
Je pravdou, že globální změna klimatu je skutečná, a my bychom měli dělat vše, co je v našich silách, abychom její dopady snížili. Jistě, jeden člověk toho mnoho nezmůže, tedy pokud není autokratický diktátor některé země, avšak pokud se nás bude snažit mnoho, pak výsledky rozhodně uvidíme. A začátkem může být právě dodržování emisních limitů a nepodvádění při emisních zkouškách. Jistě, je to omezení, avšak to už k životu zkrátka patří.