Asi všichni víme, že kyslík je pro život na Zemi velmi důležitý. A již na základní škole se učíme, že jej produkují zelené rostliny procesem fotosyntézy. Při něm se přeměňuje oxid uhličitý na čistý kyslík, přičemž uhlík rostliny používají jako zdroj energie. Bez nich bychom tedy nemohli existovat. Ovšem ne u všech rostlin je fotosyntéza stejně efektivní. To znamená, že některé z nich produkují více kyslíku, než jiné.
Většina běžných lidí považuje za největšími producenty kyslíku stromy, a není divu. Jsou velké a při jejich ohromné listové ploše se může zdát, že nám jej skutečně dávají mnoho. To je však zdání. Nesmíme zapomínat, že když nesvítí Slunce, tento proces se zastavuje, a namísto něj nastupuje klasické dýchání. A stromy, vzhledem ke své velké ploše, která nefotosyntentizuje, spotřebují v podstatě prakticky tolik kyslíku, kolik samy vyprodukují. Pokud tedy chceme najít toho největšího producenta kyslíku, musíme se podívat do moří a oceánů. Právě zdejší řasy a fytoplankton totiž produkují až 80 % veškerého, který na Zemi je. Zde se pak nabízí otázka, jak je to možné, když například právě stromy jsou tak neefektivní.
Důvodem je především vysoká plocha schopná fotosyntézy v poměru ke zbytku buňky. Vzhledem k tomu, že se v tomto případě jedná o téměř mikroskopické organismy, mají také vzhledem ke své velikosti velkou plochu povrchu, a tedy i plochu, která se na produkci kyslíku podílí. Navíc je tu i nízká energetická náročnost, což znamená, že během dýchací fáze neprodukují tolik oxidu uhličitého.
Proto je jasné, že pokud chceme zachovat kyslík na Zemi, není třeba ani tak sázet stromy, jako spíše chránit moře. Bohužel, to je něco, čemu se v současné době příliš pozornost nevěnuje. Plochy mořských řas i fytoplanktonu prudce klesají, právě kvůli postupujícímu znečištění. Zdaleka nejlepší by tedy bylo snažit se jej všemi prostředky ochránit.